Psí sporty 1. část
Flyball
Této hře se mohou věnovat všechny kategorie pejskařů i ti, kteří nemají žádnou fyzickou kondici. Sportuje hlavně pes. Nezáleží na plemeni ani na velikosti, ale menší plemena mají pro svoji pohyblivost na závodech přece jen větší šance než například plemena obří. Důležitý je zdravotní stav psa, dobrá ovladatelnost, rychlost, chuť hrát si a zájem o aport. Pokud bychom se chtěli věnovat závodům, pak by náš pes neměl být agresivní a ani příliš bázlivý. Při závodech mezi sebou soupeří dvě družstva, každé má čtyři psovody a čtyři psy, takže pes se může dostat do kontaktu s cizími psy i lidmi, proto by neměl být nesnášenlivý.
Sportovní náčiní – k flyballu potřebujeme odpalovací box, tenisové míčky a čtyři stejné skokové překážky. Pro nácvik i závody je potřebné nízké ohrazení parkurů. Box i překážky mohou mít různý vzhled, ale maximální míry jsou pevně stanovené. Celou sadu – tedy míčkový strojek (neboli odpalovací box) i překážky si můžeme vyrobit sami nebo si ji nechat vyrobit. Případně přímo koupit u firmy, která se zabývá výrobou překážek například pro agility.
Výcvik bychom měli začít na některém cvičišti, kde se této hře věnují. Většinou to bývají cvičiště agility. Vyvarujeme se tak zbytečných chyb, které bychom pak pracně a dlouho museli napravovat. Tato hra se zdá na první pohled sice jednoduchá, ale pes při ní vykonává několik cviků (přeskok překážek, odpálení míčku, jeho chycení a rychlé aportování), které musí bezchybně zvládnout, aby se pak mohl zdokonalovat pouze v rychlosti. Můžeme se také přihlásit na tábor nebo víkend s agility, kde se bude vyučovat i tato hra. Některé kluby se této hře věnují i na samostatných víkendech. Nacvičovat flyball můžeme také sami, ale nejdříve bychom měli nasbírat co nejvíce zkušeností z kurzů, ze závodů a akcí kde jsme se s tímto sportem mohli přímo setkat. Domluvit si můžeme i „hostování“ na některém cvičišti, kde se flyballu věnují. Takto můžeme strávit alespoň pár hodin nácviku této hry pod dozorem již zkušených cvičitelů.
Závody jsou organizovány většinou podle pravidel NAFA (North American Flyball Association). U nás se jich už koná několik ročně. Atraktivnost flyballu spočívá v tom, že spolu soutěží dvě družstva. Každé má čtyři psovody se čtyřmi psy a svůj ohrazený parkůr. Psovod svého psa posílá přes čtyři překážky postavené v řadě za sebou, jejich výška je nastavená podle nejmenšího psa v družstvu. Po překonání překážek pes zmáčknutím pedálu na vrhacím boxu odpálí míček. Ten chytí a co nejrychleji aportuje svému psovodovi zpět, znovu přes všechny překážky. Protože o vítězství rozhoduje rychlost i přesnost, dohlíží na obě družstva několik rozhodčích. Pro diváky je pak atraktivní nejen rychlost psa, ale i krkolomné skoky, při kterých pes chytá míček.
Agility
Tento sport k nám přišel z Anglie, kde asi před 25 lety vznikl po vzoru koňských parkurů. V zahraničí je silně podporovaný řadou velkých výrobců hlavně psích krmiv. U nás se o tomto sportu nedá říct, že by byl ještě „v plenkách“. Výcvikové kluby, agility tábory, dobře organizované velké množství závodů a kvalitní reprezentace závodních týmů - to vše naznačuje, že je rozvoj tohoto sportu na správné cestě, tedy spíše ve správných rukou.
O agility se říká, že je to hbitost na šesti nohou. Nadšení, které na závodech předvádí psovod se svým psem při zdolávání nás utvrdí v tom, že výcvik je prováděný formou radostné hry. Pes musí být maximálně ovladatelný a poslušný. Na závodech totiž pes nesmí mít ani obojek ani vodítko. Vzniklé pouto mezi psem a psovodem při výcviku i hře je velmi důležité pro dokonalou souhru na psím parkuru. Podstatná je nejen rychlost, hbitost, ale i přesnost psa. Proto musí být psovod od začátku důsledný a přesný při nácviku zdolávání překážek.
Agility je sport opravdu pro všechny – důležitý je pouze zdravotní stav ať člověka či psa. Mohou ho provozovat děti i důchodci, čistokrevní psi i kříženci. Pokud se však rozhodneme pro vrcholový sport, tak přece jen existují plemena, která jsou pro agility vhodnější a také na závodech úspěšnější. Také vrcholných soutěží (např. mistrovství světa) se kříženci a psi bez průkazu původu zatím nemohou zúčastňovat (neumožňuje to FCI). Převažující jsou však schopnosti a možnosti daného jedince bez ohledu na plemeno. Nesmíme se však spoléhat jen na psa, ale odpovídající kvality musí mít i psovod. Začít můžeme i se starším psem, pokud má alespoň základní výcvik v poslušnosti. U štěňat musíme při nácviku skokových překážek počkat až ukončí svůj tělesný vývoj (záleží na velikosti plemene) nebo alespoň tyto překážky maximálně snížit.
S agility můžeme začít - na některém z okolních cvičišť, která jsou na tento sport zaměřená. Tato cvičiště jsou většinou sdružená v Klubu agility České republiky a u školených instruktorů získáme v našich začátcích důležitou oporu při výcviku našeho psa. Pro ty, kteří ve svém okolí žádné cvičiště nemají tu je alespoň možnost výcvikových táborů. Organizují se pro začátečníky i pokročilé, pro děti i dospělé. Další, poněkud náročnější možností je stát se instruktorem agility = projít potřebná školení, která organizuje právě AK ČR, složit zkoušky a založit vlastní cvičiště.
K tomu potřebujeme odpovídající prostor = rovná plocha (nejlépe oplocená) s rozměry asi 20 x 40 m a samozřejmě překážky. Ty si můžeme vyrobit sami, ale už i u nás jsou firmy, které kompletní sady překážek vyrábí. Je také možné odkoupit od jiného klubu překážky starší, ale ještě bezpečné.
Závody se u nás konají ve venkovním prostředí i v halách většinou pod patronací FCI, takže se pravidla soutěží poněkud liší od pravidel v Anglii nebo v USA. Všechny podmínky upřesňuje Řád agility ČR schválený KA ČR, ten se snaží vyjít vstříc všem zájemcům o agility sdružených v jednotlivých oblastních skupinách.
Psi jsou rozdělení do kategorií podle kohoutkové výšky psa.
Další rozdělení je podle obtížnosti tratě a výkonnostních tříd zkoušek – A1, A2, A3 – k tomu jsou samozřejmě přiřazeny odpovídající velikosti psů.
Frisbee
Házení létajícího talíře psovi je výbornou hrou, ale i užitečným doplňkovým sportem, třeba k agility. Psovod různými způsoby nahazuje svému psovi létající talíř a ten jej chytá. Pes se při ní procvičuje v obratnosti, pohotovosti, rychlosti a také v aportování. Je to skvělá hra, především pro majitele temperamentních a hravých psů. Pro zdravého psa není frisbee nebezpečné. Ale protože při chytání disku provádí různé krkolomné výskoky a obraty ve vzduchu měli byste dávat pozor na poranění nebo případné přetěžování psa. Každopádně by měl být pes před hrou rozehřátý, aby nedošlo k poškození svalů. U mladých psů, hlavně velkých plemen, bychom měli počkat s intenzivním tréninkem až bude ukončený vývoj jeho pohybového aparátu. Staršímu zdravému psu tato hra jen prospěje. S tréninkem přestaňte dříve než začne být pes nekoncetrovaný nebo unavený. Hlavně v začátcích tréninku musíte dávat pozor, abyste psa nezranili a tím ho od další hry neodradili.
Disk na házení seženete ve specializovaném obchodě pro psy, můžete si vybrat mezi látkovými a plastovými talíři, v pěkných pestrých barvách, různých tvarech i velikostech. Hlavní zásadou nákupu by mělo být, že disk nesmí být pro psa nebezpečný. Psi mají raději disky látkové. I když mají menší životnost, zvlášť opatrnějším psům se lépe chytají bez rizika zranění. Plastové jsou vhodné pro tvrdší nebo už dobře trénované psy.
Nejlepší je, když si nejdříve natrénujethhe házení talíře sami bez psa. Nejčastější chybou ve frisbee je špatný hod. Techniky hodu jsou různé - disk nejčastěji házíme bekhendem - t.j. udělíme mu pravou rotaci, méně častěji forhendem - levá rotace, upsidown - disk letí vzduchem obráceně (horní plochou natočenou k zemi), a mnoho dalších.
Házet můžeme všemi směry, fantazii se meze nekladou ...
Pečlivě vybírejte i plochu, kde budete házet disk psovi. Měla by to být rovná nejlépe travnatá plocha, bez větších terénních nerovností, stromů a jiných překážek o které by se mohl pes zranit. Podklad by neměl klouzat, alespoň ne v začátcích výcviku. Rozhodně se vyvarujte rušným silnicím a plochám, kde jezdí auta. Psa musíte nejdříve s diskem seznámit. Podávejte mu v něm pamlsky nebo jiné krmení, později si s ním pohazujte a pak mu ho zkuste nabídnout. Každý pes, který rád aportuje, po disku s chutí chňapne.
Disk byste neměli házet nikdy více psům najednou. V zápalu hry by mohlo dojít k vážné srážce a následnému zranění. Případně byy e psy mohli o jeden disk zle poprat
Sportování s vašim psem se může stát příjemným způsobem zábavy. Naučíte se také vašeho psa lépe znát, což platí samozřejmě i naopak, a posílí to váš vzájemný vztah. Nejdůležitější ale je, abyste měli ze sportování radost vy oba. Zjistíte-li, že váš pes nemá na určitý sport nadání, zkuste něco jiného, co mu určitě bude připadat zábavné, bude se z této hry těšit a vy s ním.